Trošku výkonnější VTTC se sovětskou tetrodou 6P45S. Napájení jednocestně usměrněný MOT. Výboje až 32cm do vzduchu, 34cm do ruky

 

Tak jsem si postavil další VTTC, tentokrát s 35W ruskou svazkovou tetrodou 6P45S (ekvivalent EL509). Původní zapojení bylo s jednocestně usměrněným MOTem, elektronkou buzenou do g2 přes odpor z půlvlnného násobiče sítě a zavedenou zpětnou vazbou přes RC do g1. Toto však nefungovalo, výboje měli charakter jak u SGTC, jiskřilo to už od 20V a v elce jiskřilo při 50V. Později jsem zjistil, že za to mohl půlvlnný násobič sítě, ale nikdy se mi ho nepovedlo rozchodit. Tak jsem to tedy rozebral a zapojil jinak.

Schéma:

VTTC je napájeno přes regulační autotransformátor Křižík, vytáčím na maximum (270V). Není to moc elegantní řešení, primár MOTu nadměrně topí a odběr naprázdno je velký, ale nechtělo se mi to upravovat na 230V. Za regulákem je 1100W MOT bez bočníků (omezovaly výkon), paralelně na primár je 10n/3kV keramika kvůli vf proudům. V sérii se studeným koncem sekundáru MOTu je primár, takže napětí stoupne o dalších 270V. Toto napětí je usměrněno jednocestně pomocí diod 1N4007. Za usměrňovačem je blokovací kondenzátor 10n/6kV. Efektivní napětí je asi 2,8kV, špičkové cca 4kV. Elektronka má max. DC napětí 900V, pulzně až 8kV. Nejiškří v ní ani při tahání oblouku kousek od hrotu. Elku žhavím z adaptéru/spínaného zdroje nastaveného na 7V, napětí kleslo na 6,6V. Je zasazená do homemade patice vyrobená ze vnitřků čokoládek. g1 a beam plates jsou spojeny s katodou.

Zpětnovazební vinutí má 10 závitů, jeho spodní vývod je připojen přes RC člen (4k7 10W, 2n2 5kV) ke g2 elektronky.

Primár má 32 závitů drátem průřezu 0,5mm², na posledních 6ti závitech jsou odbočky po cca 5cm drátu. Nejlepší výsledky byly s odbočkou na 27. závitu s rezonančním kondíkem cca 3n/8kV (složený z impulzních svitků WIMA FKP,TESLA a ISKRA). Obě cívky (primár i FB) jsou na PVC trubce o průměru 11cm.

Sekundár má 1000 závitů drátem 0,2mm (s lakem 0,226mm) na průměru 75mm, výška vinutí je asi 22cm. Nahoře je zakončen hrotem složeného z kusu průhledného plastu, šroubku, pájecího očka, vnitřku z čokoládky a kusu hřebíku. Spodek sekundáru je uzemněn na kolík zásuvky. Rezonanční frekvence samotného sekundáru je 500kHz. Pracovní frekvence VTTC je cca 350kHz (hrot, korona dlouhých výbojů se chovají jako další kapacita v sekundárním obvodu).

Výboje dosahují délky 32cm do vzduchu a 34cm do ruky (země). Mají 50Hz sinusový charakter, při výbojích do země je vidět vrstva plazmy. Při takto dlouhých výbojích je ale elektronka přetěžována, anoda začne červenat po minutě, při tahání výbojů se rozpaluje i katoda. Takže délka výbojů je cca 1,5x větší, než výška sekundáru

Fotky konstrukce: 

Fotky výbojů:

Video:

Poděkování:

Jan Martiš, Jakub Tejiščák